Martin KOPANIČÁK, narozen: 6. listopadu 1913 Lengvarty, okres Levoča
prezentován: 7. listopadu 1940 na Blízkém východě, osobní číslo: R-539
Padl: 30. dubna 1945, jednotka: Spojovací rota
Informácie o rodákovi z obce Dlhé Stráže z knihy Dunkerque 1944-1945
Paměť války – Čechoslováci 1939-1945:
Martin Kopaničák, maturoval na francouzském učitelském ústavu, a v roce 1940 vyučoval na církevní škole v Káhiře. Protože nebyl – podobně jako ostatní – vysvěcen, povolalo ho tamní čs. vyslanectví k odvodu, jímž prošel 4. února 1940. Službu však nastoupil až 7. listopadu a jako vojín aspirant byl přidělen k výcvikové rotě Čs. výcvikového střediska. V polovině ledna 1941 nastoupil službu u roty doprovodných zbraní Čs. pěšího praporu 11 – Východního, prošel nasazením jednotky v Západní poušti, v Sýrii, a od října 1941 se v její sestavě stal jedním z obránců strategického přístavu Tobrúk. Již v hodnosti svobodníka aspiranta byl přemístěn k velitelství nově zorganizovaného 200. lehkého protiletadlového pluku, kde uplatnil rovněž své značné jazykové znalosti. K 28. říjnu 1942 povýšil na desátníka aspiranta, s výtečným prospěchem absolvoval školu pro výchovu důstojníků v záloze, a na sklonku roku byl přemístěn k 2. rotě 500. praporu. Martin Kopaničák se s jednotkou krátce poté ještě jednou vrátil do Tobrúku, aby až do června 1943 bránil nebe nad ním před útoky německého letectva. Po italské a německé kapitulaci v Africe odjeli čs. vojáci lodním transportem do Británie, kam dorazili 11. srpna 1943. Díky posilám mohlo dojít k přeformování čs. pozemních jednotek na Československou samostatnou obrněnou brigádu. Martin Kopaničák nastoupil k brigádní spojovací rotě a koncem října 1943 byl povýšen na četaře aspiranta. Jako sympatizant slovenského novináře a politika Petera Prídavka, který se v exilu stavěl proti oficiální odbojové koncepci prezidenta E. Beneše, patřil k hlavním signatářům memoranda části slovenských vojáků brigády, usilujících o přechod do polské zahraniční armády. Záležitost vyšetřovaly exilové úřady a kampaň skončila po několika měsících nezdarem. Na přelomu srpna a září 1944 odjela brigáda do Francie, kde se v prostoru Falaise připravovala na frontové nasazení. Počátkem října zaujali Čechoslováci pozice okolo přístavu Dunkerque, v němž se bránila početná německá posádka. Martin Kopaničák zajišťoval nezbytné spojení jednotlivých úseků jako mechanik a radiotelegrafista, a často velel pravidelným hlídkám kontrolujícím linkové spojení. Spojaři sice bývali v takových chvílích vystavováni častému ostřelování protivníkem, četaři Kopaničákovi ale takřka do konce války přálo štěstí. Dne 30. dubna 1945 zahájily německé jednotky ve východním úseku u vesnice Loon Plage minometný přepad. Martin Kopaničák v tu chvíli opravoval radiostanici a byl zasažen střepinou, která ho na místě usmrtila. O den později vojáci spojovací roty uložili jeho tělo na městském hřbitově v Bourbourgu, hrob č. 58.
V roce 1959 zajistili zástupci krajanského Sdružení čs. dobrovolníků ve Francii exhumaci a převoz ostatků Martina Kopaničáka na Čs. vojenský hřbitov La Targette, kde jsou uloženy v řadě L, hrob číslo 7.
Již v Británii se s ním počítalo jako s vhodným adeptem na brzké povýšení do první důstojnické hodnosti. Návrh na jmenování byl schválen k datu 7. března 1945, s účinností od 30. března 1945. Martin Kopaničák tedy v okamžiku smrti byl oficiálně již podporučíkem.
Vyznamenání: Československá vojenská pamětní medaile se štítky VB – SV
Africa Star
The Star 1939 – 1945
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem, in memoriam
Last modified: 11. decembra 2019
